Co umí vítr

Když jsem připravovala téma o větru, včas jsem sama sebe zarazila, aby toho opět nebylo moc. Bylo mi ale líto vynechat výrobu větrníčku, tak jsem si ji schovala na další týden. Kromě toho by bylo určitě zajímavé si povídat o tom, co všechno vítr dokáže, kde je užitečný. Na začátek jsme si kromě úvodní básničky připomněli, jak se umí točit tornádo a pak jsem ukazovala dětem obrázky věcí, které pohání vítr - větrný mlýn, větrná elektrárna, dokonce i větrná studna, plachetnice, paraglide, větroň, ale i takové speciality jako windsurfing nebo kiteboarding na sněhu. A nezapomněla jsem ani na plachtící ptáky a cestující semínka.
Děti se na větrníček nedočkavě těšily, protože jsem jim ho už minule slíbila. Trochu jsem si pohrávala s myšlenkou zkusit znovu fotonávod, ale pak jsem ji zavrhla. Inspirovala jsem se nejvíc fyzikálními experimenty pro školáky a kromě papírů a špendlíků jsem si připravila špejle, které měli na konci napíchlý odkrojené kolečko z korkové zátky. Nechala jsem každého vybrat si barvu papíru na větrník a na papírový čtverec rozkreslila čáry, které měly děti nastřihnout. Někteří potřebovali dva pokusy, než pochopili přesně, kudy stříhat, ale nakonec to všichni úspěšně zvládli. Snažila jsem se pomáhat co nejméně, spíš jen ukázkou nebo radou. Druhým krokem bylo propíchání dírek špendlíkem, to už jsem některým dětem musela udělat - ale spíš proto, že vše docela dlouho trvalo a začala se objevovat netrpělivost a roztěkanost. Nakonec děti navlékli korálky a propíchané díly jsem jim složila a zapíchla do připraveného korkového kolečka na špejli. Radost z hotových větrníků byla obrovská, hlavně to zjištění, že fungují a opravdu se točí
A na doma jsem ještě rozdala dva větrné mlýny.

Foukej, foukej

Netroufám si v herně s kobercem na pokus "co plave", tak mě nadchlo, když jsem objevila jako inspiraci podobný pokus s foukáním - které předměty se dají odfouknout? Připravila jsem si pro děti hromádku předmětů a pracovní list s fotkami.

Postupně jsme zkoušeli, co se nám podaří odfouknout - to děti ve svých listech zakroužkovaly, neodfouknutelné předměty přeškrtaly. Pro některé nebyl tenhle systém vyplňování úplně přehledný, možná by lépe posloužila nějaká tabulka podobně jako na výše zmíněný vodní pokus. A taky by šlo nechat děti předem tipovat - což jsme dělali společně jenom slovně.
Když jsme vše odfoukali, ukázala jsem dětem ještě obrázkovou stupnici síly větru, kde je hezky vidět, že něco jiného dokáže vánek  a něco jiného vichřice. A nakonec jsme si ukázali tornádo v zavařovací sklenici. Našla jsem k tomuto pokusu hodně odkazů, ale až vlastní zkušenost ukázala, že ne vždy je to tak ideální. Mycího prostředku je potřaba dát opravdu dostatek, ne jen malou kapičku. A taky pokud se přidají třpytky, trochu to sníží účinek detergentu, takže o to víc je ho potřeba. Důležité je taky osvětlení a mám pocit, že možná hraje trochu roli i tvrdost vody nebo množství chloru - nám se pořád voda okolo víru nějak kalila, takže tornádo nebylo vždycky tak dobře vidět. Ale několik hezkých jich přece jen děti viděly. Trochu jsem měla obavu dát jim sklenici do ruky - to ten zpropadený koberec. Takže doma doporučuju vyzkoušet:-)

Prší, prší!

Déšť jsem při povídání o počasí určitě vynechat nechtěla, ale bohužel stejně jako u jiných aktivit o počasí nebyl úplně prostor pro venkovní zkoumání. A přitom věřím, že děti by byly nadšené. Takhle jsme se spokojili s tím, že si déšť vyrobíme ve školce ve třídě. Nejdřív jsme tedy zkusili déšť bubnovat o zem - nejprve malé kapičky, sem tam, tam sem. Potom víc a víc, až pořádně lilo a očas do toho uhodil i hrom. A nakonec se déšť zase uklidnil, až přestal docela. Tahle aktivita baví moc i mne osobně a hlavně děti se při ní učí soustředěnému poslouchání, zklidnění a zároveň se v právém slova smyslu vybouří :-)
Dál jsme si povídali o tom, jaké oblečení a obutí při dešti nosíme a zkusili jsme si malý déšť ve skleničce i vyrobit. Čekání na první kapky jsme si zkrátili vyplňováním grafomotorického listu
Experiment se bohužel nevydařil nijak výrazně, pár kapek sice po sklenici stékalo, ale děti mnohem víc zajímaly kostky ledu. Takže to bylo vlastně i pokračování z minule. Škoda trochu, že ve středu zrovna nepršelo, moc ráda bych zkusila chytání dešťových kapek do mouky. Tak možná jindy.

http://www.photoserver.eu/

Někdy vedro, jindy rýma

Zdroj: http://www.steproducts.com.au/

Roční období se od sebe liší kdečím, mimo jiné třeba počasím. Když jsem přemýšlela, čím začít povídání o počasí, nakonec jsem vybrala teplotu - ta se výrazně mění v průběhu roku, člověk ji dost intenzivně pociťuje a musí se jí přizpůsobovat. Aby si děti různou teplotu mohly pěkně "osahat", připravila jsem si tři různé brambory. Jedna byla obyčejná z kapsy, jedna ledová z mrazáku a jedna teplá z horké vody. Děti si brambory s velkým zájmem ohmatávaly, dávaly si je na tváře a opakovaně se k nim vracely. Nejvíc je asi bavila ledová brambora, i když se shodly, že ta teplá je nejpříjemnější. Pak jsme si ukázali namalovaný teploměr a na něm nulu, "teplé" a "studené" hodnoty a umístili jsme přibližně brambory podle jejich teploty. Povídali jsme si o tom, jak se můžeme zahřát. Nejdřív třením dlaněmi jsme si rozehřáli ruce a přikládali si je navzájem na tváře, pak jsme rozhýbali prsty na nohou i na rukou a nakonec se pořádně rozproudili běháním i skákáním. A když jsme se chtěli ochladit, bylo potřeba si sednout a zůstat v klidu. Zkoušeli jsme dýchat s vyplazeným jazykem jako psi a taky si olíznout prst a foukat na něj a porovnat to s prstem neolíznutým. K tomu mě inspiroval tenhle experiment s desinfekčním přípravkem. A taky stará skautská zkušenost, že na olíznutém prstě se dá poznat, odkud fouká vítr. A nakonec si ještě děti změřily tepolotu digitálním teploměrem a domů si odnesly obrázkové přiřazování vhodného oblečení k počasí.

Zdroj: http://www.lucasworks.org/