Původně jsem chtěla s dětmi založit jednoduchý pokus klíčení fazolí ve skleničkách. Při pátrání po inspiraci jsem ale narazila na nádherný nápad se skleníkem z plastového sáčku. Přeci jen jsem ale dětem minule tolik zdůrazňovala důležitost půdy, že jsem nechtěla nechat fazole růst jen na navlhčeném papíře nebo ve vatě. Takže nakonec zvítězil skleník z obalů od CD. Vyrábět jsme se tentokrát vydali ven na zahrádku, kde bylo náročnější najít pohodlné pracovní místo a taky udržet pozornost dětí v blízkosti prolézaček a hrajících si kamarádů. Smíchali jsme přesátou hlínu s pískem, děti lžičkami naplnily obaly a vybraly si fazolky a asi nejvíc je bavilo zalévání z plastového kapátka. Nakonec jsme to zvládli a každý odcházel s miniskleníčkem.Takže teď už se nemůžu dočkat, co z toho bude, a každou chvilku chodím nakukovat:-)
...
Po týdnu jsem byla z našeho domácího skleníčku rozpačitá a Klárka o něj nejevila valný zájem, protože se v něm nic nedělo. Zato některé děti ve školce mě vítaly nadšeným vyprávěním o množství obřích fazolek. Ukázalo se, že ze dvou druhů, které jsem rozdávala, klíčí každý jinak rychle. Líp taky klíčily fazolky, které byly na povrchu půdy. Při plnění jsme totiž nejspíš nezvolili úplně nejlepší postup. Děti hlínu i fazolky umisťovaly do otevřeného obalu a já jsem ho poté zavřela a zalepila. Mezera u pantů byla ale tak veliká, že by bylo lepší řešení dopředu obal slepit, malou lžičkou do mezery postupně nasypat hlínu a navrch vhodit fazolky. Také smíchání s pískem bych příště vynechala, protože směs pak byla hodně jemná a "protékala" ze skleníčku ven.
Nakonec i nám fazolka vyrostla.
Žádné komentáře:
Okomentovat