Semínka cestují

Tentokrát bylo čerstvě po dešti a tak jsem vzhledem k připraveným aktivitám a nachlazení nejmladší členky rodiny zůstala s dětmi ve školce. Mým záměrem bylo ukázat jim, jak a proč se semena stromů šíří. Nadšení a rozzářené oči, s jakými děti opakují básničku o semínku, je vždycky na začátek moc povzbuzující. A teď jsem navíc mohla přímo i navázat povídáním o semínkách - k čemu vlastně jsou? A co potřebuje semínko, aby z něho vyrostl nový strom? Roztáhla jsem své staré zelené pončo proti dešti a tvářila se jako obří borovice, děti se schovaly pod pončo podobně jako pod padák a hrály si na rostoucí semínka. Ve stínu se ale novým stromkům ze semínek špatně roste, potřebují sluníčko. Děti vymyslely, že by semínka potřebovala nožičky, takže jsme pak zkoušeli společně přijít na to, kdo může semínkům nožičky propůjčit.
První jsme si prohlédli kaštan, semeno jírovce. Děti samy přišly na to, že když kaštan spadne z výšky stromu, odkutálí se vlastní vahou docela daleko. Odborně se tomuto způsobu šíření říká barychorie. Totéž jsme zkoušeli se žaludem, který ale už tak daleko nepadal. Bukvice jsme bohužel zapomněla v šatně, tam by byl rozdíl ještě výraznější. Jedlá semena ale také velmi často šíří zvířata, potom jde o zoochorii. Rozdala jsem dětem malé krabičky jako "spižírny" a malé veverky do nich sbíraly kaštany a žaludy. Když taková veverka pak na svou spižírnu zapomene, mají semínka šanci vyklíčit.
Nakonec nám zbyla semínka javoru, habru a jasanu, která jsou okřídlená. Nebylo potřeba dětem napovídat, jak taková semínka mohou cestovat. "Nožičky" jim propůjčí vítr, šíří se anemochorií. Pouštění semínek z výšky ze židle byla velká zábava, stejně jako usilovné foukání, aby doletěla co nejdál.

Zdroj: http://www.tektonart.com