středa 7. května 2014

Zobáky

Ptačí zobáky zaujaly už zakladatele evoluční teorie Charlese Darwina. Jeho studium zobáků u pěnkavovitých ptáků na souostroví Galapágy bylo impulsem pro sepsání slavného díla O původu druhů. Pro ptáky je zobák hlavním nástrojem k získávání potravy, a proto je tolik různých zobáků, kolik je různých potravních specializací. Zaujalo mě třeba tohle čtení o tvarech zobáků. Zároveň je mezi ptáky taková různorodost v tom, čím vším se živí, že i s tím jsem chtěla děti seznámit. Vybrala jsem tedy několik výrazných a známých druhů a pokusila se napodobit jejich potravu a zobáky tím, co bylo zrovna doma po ruce. Při hledání obrázků jsem narazila na stejný projekt, takže jsem měla nakonec i konkrétní vodítko.

Nejdřív jsem děti nechala, aby si vyzkoušely bez rukou jen za pomoci vlastního "zobáčku" vyzobat z talíře rozinky. Podezřívám je, že používali hlavně jazyk, takže po rozinkách se jen zaprášilo.
Začali jsme kosem, který tahá ze země žížaly a larvy. Zobák proto potřebuje špičatý a silný. Posloužily oblíbené kukuřičné křupky zahrabané do drobných jahelných vloček, a jako kosí zobák dřevěné kuchyňské kleště. To mělo opravdu velký úspěch a děti spořádaly křupky úplně všechny.


Druhý na řadě byl strakapoud, což byl pro děti neznámý název. Datla znaly, ale strakapoud byl novinka. Místo larev z kmene stromu vyzobávaly děti pinzetou slunečnicová semínka z domácí modelíny, která zbyla od výroby vajíček. Nebyl to úplně šťastný nápad, protože semínka se k modelíně dost lepila. Pěnová aranžovací hmota nebo možná kus polystyrenu by posloužil líp. Ale děti bojovaly statečně, i když modelína byla hodně slaná a nikdo neměl moc chuť si semínek vydolovat víc.


Spousta ptáků louská tvrdá semínka a zobák potřebují mít pevný a silný, zkrátka jako louskáček na ořechy. Když jsem byla malá, mívali jsme doma jeden takový, byl to dřevěný papoušek vzdáleně podobný tomuhle. Papouška jsme si také vybrali za vzor, ony i ty sikovky, kterými děti louskaly, vlastně vypadají jak papoušek. Ale není nutné chodit za takovou exotikou, tvrdá semena umí louskat i obyčejný vrabec nebo hýl.


Abychom si přiblížili také vodní ptáky, zkusily děti lovit cedníkem jako kachním zobákem kousky mrkve plovoucí ve vodě.

Když jsem doma procházela naše žalostné zásoby pinzet, našla jsem jedinou pevnou, kterou bylo možné použít na datlí vyzobávání. Ty zbývající entomologické jsou tak měkké, že jsem si hned vzpomněla na měkkozobé ptáky. Holuba děti bezpečně poznaly a zobat kukuřičné lupínky a jahelné pukance by vydržely dlouho.


Chvilku jsme si povídali o dravcích, byla jsem překvapená, kolik různých druhů některé děti znají. Obrázek orla hodujícího na kořisti na děti dost zapůsobil, přemýšlely hned, které zvíře asi orel ulovil. Srdnatě pak cupovaly orlími štípačkami masité rohlíky a housky.



A na závěr, abychom všechnu nazobanou a nalovenou potravu trochu zavlažili, jsme si zahráli na kolibříky sající sladký nektar. Litrový džus zmizel během minuty :-)
 










1 komentář:

  1. Děkujeme za fotky a popis aktivit, ráda se vždycky podívám, co jste zkoumali. Vojta nám toho moc neřekne :-) Klára Svobodová

    OdpovědětVymazat