čtvrtek 14. listopadu 2013

V mechu a kapradí

Les je spousta různých stromů,
tráva, mech a keře k tomu...

Mechy, lišejníky a kapraďorosty často utvářejí charakter lesa, mají v něm významné funkce a přítomnost některých druhů nám může napovědět dost o tom, v jakém prostředí se nacházíme. Přesto jen málo z nich známe jménem (mě - botaničku - nevyjímaje) a pozornost jim věnujeme hlavně při stavění domečků v lese. Z hlediska systému živých organismů jsou to tři nesouměřitelné kategorie, i když mechy a lišejníky se často "hází do jednoho pytle", někdy i s kapradinami. Ještě na gymnáziu jsem se učila, že mechy jsou tzv. nižší rostliny. Nedělám si iluze, že pokrok ve vědecké systematice pronikl všude, takže určitě se to ještě někde stále tak učí. Každopádně mechorosty (hlevíky, játrovky a mechy) se nyní řadí mezi bezcévné rostliny, nemají ještě vyvinutá pletiva a pravé orgány (kořeny, stonek, listy, květy, plody), místo toho se používají tajemné termíny jako příchytná vlákna, lodyžka, lístky, štět s tobolkou, zárodečníky, pelatky, prvoklíček, výtrusy. Kapraďorosty (tedy kapradiny, přesličky a plavuně) už patří mezi cévnaté rostliny, ale narozdíl od semenných rostlin (trav, bylin, keřů a stromů) se rozmnožují výtrusy. Stejně jako ty mechy. No a lišejníky? Ty jsou ze všeho nejvíc příbuzné houbám, což je samostatná říše organismů, na stejné úrovni jako rostliny a živočichové. Lišejník bývá často učebnicovým příkladem symbiozy, soužití houby se zelenou řasou, které je oběma prospěšné. Našla jsem o tom i krásnou pohádku, jak mistrná tesařka Franny Fungus a světový šéfkuchař Al Alga najdou v sobě zalíbení a založí si společnou domácnost, kterou Franny vykouzlí svými hoblíky a dláty a Al provoní lahodnými pokrmy. Při pohledu za záclonky jsou ale věci často složitější a jiné, než se zdají být na první pohled. Idylické manželství může být ve skutečnosti otroctvím ve zlaté kleci, propracované dřevostavbě nebo houbovém zámku, kde ubohý Al vaří od rána do večera pro nenažranou Franny, která mu sem tam milostivě kápne do sklenice trochu čisté vody, aby jí ještě chvíli vydržel. Moc se mi líbí, jak jsou ty role pěkně gendrově rozdělené:-)

Věřím, že dětem je klasifikační systém organismů dost ukradený. Na druhou stranu bych nerada, aby vznikala zbytečná zjednodušení a nepravdy, stačí ten proklatý ježek s jablky na zádech (ježek je hmyzožravec!!!). Jistě proto pochopíte, že po tomhle úvodu jsem se rozhodla téma opět trochu zjednodušit, nechat si kapraďorosty a lišejníky někdy pro příště nebo třeba  na stavění domečků a věnovat se jen mechorostům mechům. Pro začátek stačí, když budou děti vědět, že nějaké mechy existují a že to není jen beztvará zelená hmota na zemi v lese.

Našla jsem krásné a propracované aktivity s mechy, jak příznačné, že ze Skandinávie. Bohužel s dětmi na kroužku nemáme k dispozici ani tolik času, ani les plný různorodých vzorků. A tak jsem se stejně jako u šišek musela spokojit s málem, které nasbírala babička v Průhonickém parku. Hodně mě zaujalo, jak děti sami sobě dají zpětnou vazbu tím, že kreslí svou představu mechu před aktivitami a po nich. Takže to bylo první, co jsme dělali - kreslili mech. Potom jsem vyndala mechy a podrobně jsme je zkoumali. Byla jsem příjemně překvapená, jak to děti zajímalo, jak rozebíraly polštáře na jednotlivé malé rostlinky, jak se divily, že jsou mechy různé. Taky je dost bavilo objevovat věci, které byly v mechu ukryté - semínka, jehličí, lístky, larvy hmyzu... Když už zkoumání přestávalo bavit, vyzkoušeli jsme společně experiment. Přichystala jsem si lahev s uříznutým dnem a do té jsme napěchovali co možná nejvíc mechu. To byla velká zábava. Pak jsem ji dala hrdlem dolů a skrz napěchovaný mech jsem lila z odměrky vodu. Na začátku byla odměrka plná, ale skrz mech protekly jen asi dvě třetiny. Kde je ta voda? "V MECHU!" věděly hned děti. Zopakovali jsme totéž ještě se špinavou vodou a zkoušeli, jak ji mech dokáže pročistit. Sama jsem čekala trochu lepší efekt, ale bylo to asi tím, že mech už byl nasáklý. Na závěrečné kresbě mechu nebyl sice znát žádný velký rozdíl oproti prvnímu pokusu, ale experiment děti rozhodně dost zaujal a snad si i zapamatovaly, že mech umí nasáknout vodu i špínu.

2 komentáře:

  1. Tedy Jano, tímto jsi nastavila laťku velmi vysoko!!! Odkazy jsou výborné, jednak odbornější informace pro ne-biology (jak vítám takové malé-velké opáčko!), druhak i aktivity pro děti, které se dají docela dobře uzpůsobit i pro malé prcky. A pohádka je prima, jen si teď lámu hlavu, jak do češtiny převést hříčku "lichen/liken".

    Díky moc za inspiraci, doufám, že něco hned příští týden vyzkoušíme. A samozřejmě se zas nedočkavě těším na pokračování;-)

    Veronika

    OdpovědětVymazat
  2. Já si taky sama dost rozšiřuju obzory, i když to mám "v oboru" :-) Mechový experiment je opravdu vděčný, v domácích podmínkách se určitě podaří ještě líp. Ve školce jsem omezená tím, co si tam z domova přinesu a taky abych neudělala nepořádek - což se ne vždy podaří...

    OdpovědětVymazat